Proč stepovat s námi?

Step pro mě znamená hlavně úžasné spojení pohybu a rytmické hudby.

Muziku jsem vystudovala na Pražské konzervatoři, a když jsem teď kytaru vyměnila za stepky, bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Se stepem jsem začala už jako dítě, ale od té doby se všechno změnilo. Když jsem po letech dostala stepky od dcery k narozeninám, vyhledala jsem si na internetu kurzy stepu a narazila na Four Taps, kam chodím už skoro 5 let. Hrozně mě to baví. Díky stepu a motivaci zúčastnit se Mistrovství republiky i světa jsem také zhubla a řekla bych, že je to daleko lepší forma hubnutí než trápení v posilovně. Ani v tom nejtajnějším snu by mě nenapadlo, že se ve svém zralém věku stanu mistryní a vicemistryní republiky ve stepu.

Step mě naplňuje radostí a štěstím z toho, že pro sebe něco dělám. Vřele jej mohu doporučit všem věkovým kategoriím.

Moje láska ke stepu se začala rodit v roce 2009. Před zapsáním do kurzu jsem nechtěla nechat nic náhodě a domluvila si možnost přijít se podívat na jednu hodinu. Byla jsem svědkem tréninku dvou dam ve věku kolem 50 let, které se připravovaly na Mistrovství ČR. Naprosto mě dostaly svým nadšením, elánem a stepařským uměním. Oněmělá úžasem jsem neměla pochybnosti, že toto je sport, kterému se chci věnovat.

Step je pro mě úžasné odreagování, rozhodně při něm nemám čas přemýšlet o svých problémech a zcela zapomínám na práci. Zároveň jsem v bezvadné partě lidí.

Během relativně krátké doby, kdy chodím na kurzy Four Taps, jsem měla možnost zúčastnit se Mistrovství světa ve stepu 2010, takže i ambiciózní typy si zde přijdou na své. Po roce stepování skončit na 7. místě na světě je úžasný pocit!

Step mě provází na každém kroku. Znamená pro mě strašně moc. Přináší mi jak maximální volnost a pohodu, tak i energii, radost z pohybu a dobrou náladu. V Praze se lidé neustále za něčím honí. Zastavit se, pobavit, udělat si každý den něčím výjimečný, něčím, co Vám dělá radost - to je dle mého názoru umění života!

Stepování mě dělá opravdu šťastnou a spokojenou. Sdružuje podobné lidi s optimistickým přístupem k životu, díky čemuž se ve Four Taps vytváří parta báječných lidí.

Stepovat jsem začala již ve třetí třídě základní školy v České Třebové (Pěší zóna) a po přestupu na VŠ a přestěhování do Prahy začala stepovat ve Four Taps, kde stepuji již čtvrtým rokem. Výuka je zde intenzivní, interaktivní, zajímavá a hlavně zábavná. Zažíváme spoustu báječných chvil, nezapomenutelných zážitků a nacházíme nová přátelství.

Nejprve se veřejně přiznám k tomu, že jsem začala stepovat až jako důchodkyně. I rodině jsem to dlouho tajila a tvrdila jsem, že chodím s vrstevnicemi cvičit prostná do tělocvičny. Bála jsem se shovívavých pohledů a kritických poznámek. Ale já jsem si stepem splnila svůj životní sen. A ten sen mi pomohl v době, kdy vážně onemocněl můj manžel a já jsem mu musela být nejen ošetřovatelkou, ale i duševní oporou. Bez stepu bych dnes byla psychická a fyzická troska. Díky němu jsem zvládla i ty nejsmutnější situace. Je to něco úžasného, fantastická seberealizace, která posílí ducha i tělo.

Stepuji s dívkami, které by mohly být mými vnučkami a možná i pravnučkami a je mi mezi nimi moc dobře. Jsem vděčná osudu, že mě přivedl na webové stránky, kde bylo napsáno "kurzy stepu od 15 do 99 let". "Tak to jsem ještě mladinká", řekla jsem si a přihlásila se!

Rozhodla jsem se s vámi podělit o svoje zážitky a dojmy ze stepu, kam chodím již pátým rokem.

Se stepem jsem začala zhruba před třiceti lety. Pak se sešel rok s rokem, přišla rodina, děti, časově náročná práce a na step už čas nezbýval. Když se situace trochu zklidnila, měla jsem najednou pocit, že bych se potřebovala něčemu věnovat. Kolegyně z práce mě přivedly na myšlenku, ať zase zkusím step.

Na internetu jsem hledala pro mě časově i místně dostupné kurzy. Našla jsem lekce Four Taps a nejprve zavolala s dotazem, jestli ještě já ve svém věku můžu.. A už to jelo. Step mě moc baví, učím se nové věci a vlastně si i dokazuji, že na to alespoň v rámci možností mám. Tréninkové hodiny probíhají bez jakéhokoliv stresu, naše lektorky mají velké pochopení a trpělivost.

A musím říci, že i lidé, které jsem viděla před pár lety začínat a do nichž bych nikdy neřekla, že se stepovat naučí, dnes stepují s chutí a nadšením. Vytvořila se zde skvělá parta, která se vzájemně podporuje a dobře si rozumí. Účastníme se i seniorských soutěží, a to především z radosti z pohybu s bezva přáteli.

Pro mě je step nejen duševní „očista“ a propocená trička, ale hlavně dobrá nálada a pohoda.

Zdravím všechny příznivce stepu a vřele vám tento tanec doporučuji.

Na poslední chvíli jsem zrušila páteční program s kamarády, abych si po vyčerpávajícím dni v práci užila večer v poklidu domova. Při čtení knížky jsem si uvědomila, co mě s autorem spojuje.

Step ve mne vyvolává stejné pocity, které popisuje Stefan ve své knize, že může vyvolat kuře. Jsme hrozně hladoví.. Náhle spatříme cíl! Mozek vyloučí beta-endorfiny. Dostaví se předtucha očekávaného prožitku. Molekuly touhy současně ovlivní uvolnění dopaminu v mozku, což proběhne rychlostí vichřice. Vlivem dopaminu se stáváme optimističtí, bystří a snažíme se získat to, po čem mysl touží. Cítíme vůni, zakousneme se do toho. Chutná nám. Do mozku se vyplaví ještě více endorfinů a ukazuje, že organismus dostal to, co potřeboval, a navrací se do vyrovnaného stavu: nasycené spokojenosti. Uvolníme se život je krásný. Katarze.

Step je to, co nás baví a spojuje. Na lekcích stepu jsem našla příjemný kolektiv a zjistila, že zde více než kdekoliv jinde najdu i dobrou náladu. Na stepu je krásné to, že s ním může začít kdokoliv a kdykoliv. Je jedno, jestli je vám 15 nebo 50, jestli jste muž nebo žena, středoškolák, vysokoškolák, podnikatel, nebo úřednice.. Nezáleží na tom. Jediné co je potřeba mít je chuť step vyzkoušet. A ta chuť vás už neopustí :). Lekce Four Taps navštěvuji již druhým rokem a dá se říci, že jsem na stepu začala být závislá:-) a nic mě nedokáže tolik povzbudit jako právě step :-)

Vzpomínáte, když jste viděli v Televarieté Jiřího Korna stepovat? Pro mě to byl zážitek, který mě natolik ovlivnil, že jsem se do tohoto báječného tance asi dvacet let poté pustil. Najít správný klub však nebylo jednoduché.

Našel jsem si několik stepařských klubů na internetu a poslal mailem dotazy, které mi ležely na srdci. Reakce však nebyla žádná, nebo natolik strohá a nic neříkající, že jsem ztratil chuť dále cokoliv podnikat.  Díky kamarádovi jsem tedy začal navštěvovat velmi příbuzný druh tance, a to americký step – clogging. Má několik odlišností, počínaje dvojitými plechy na botách, liší se stylem úderů i počtem účinkujících. A zde byl pro mě kámen úrazu. Klasický step může předvádět jak jednotlivec, tak velká skupina lidí. Clogging se tančí na country muziku a jak jistě znáte z amerických filmů, tančí se ve skupině lidí. Jenže já jsem individualista.

Byl jsem pozván na vystoupení mých clogging kolegů v divadle. Jako začínající člen jsem si tuto událost nemohl nechat ujít. Vystoupení bylo úžasné a já si pomyslel, že tohle by mohlo být fajn, že to chci dělat. Jenže v zápětí se na parketu objevila stepařka. Pouze jedna malinkatá osoba uprostřed parketu a svým jemným ťukáním si získala celé divadlo. Až v tu chvíli jsem opravdu zjistil, co chci dělat. Klasický step.

Ještě téhož večera, po návratu domů, jsem ihned žhavil internet a prohledával účinkující hosty v divadle. Konečně.  Našel jsem, že stepařka byla z Four Taps, objevil stránky i kontakt. Napsal jsem mail a čekal, co se bude dít. K mému úžasu jsem měl odpověď hned druhý den ráno a z odpovědi bylo patrné, že mají o dalšího člena zájem. Ano, takhle jsem to chtěl.

Po čtyřech měsících ve Four Taps jsme se s kolegy propracovali až na Mistrovství České ČR ve stepu, kde jsme obsadili čtvrté místo. Paráda! Za půl roku nás čekala další výzva v podobě Mistrovství světa ve stepu v Německu. I tento úkol jsme zvládli výborně, a tentokrát i s naší trenérkou v čele obsadili sedmou pozici.

Hodiny Four Taps jsou skvělé. Na lekce chodím čím dál radši a těším se na každý trénink. Výborně si odpočinu od všedních problémů, zkrátka na všechno zapomenu. Obdivuji pozitivní přístup lektorek a hlavně neustálý úsměv ve tváři. Copak byste tohle nemohli mít rádi?!

Tento tanec mi přináší nejen radost z pohybu, možnost vystupovat a soutěžit, ale i únik od všedních starostí.

Je to pouhý rok a dva měsíce co stepuji ve FourTaps. Jsme výborná parta a rádi se setkáváme i mimo trénink. Je to moje druhá rodina, na kterou nedám dopustit.

 Hana Slámová 

Step mě přitahuje celý život. Nikdy jsem nenašla odvahu to zkusit. Nyní, když jsem se rozhodla pokusit se o to, moji blízcí reagovali tím zvláštním úsměvem, kdy jsem si připadala jako úplný hlupák. Je mi 57 let a určitě mám dvacet kilo nadváhu. Navíc jsem násilně převedená na pravou stranu. Lektorky Four Taps mě podpořily, a tak jsem začala.

Teď, po dvou měsících výuky, mohu s čistým svědomím stepování doporučit zejména starším lidem. Zlepšila se mi viditelně motorika, přestala se mi zvrtávat kolena i kotníky.  Opět začínám koordinovat své pohyby. Rovněž kila jdou postupně dolů. To nejpodstatnější ale je ta neskutečná radost z pohybu, pocit štěstí při zvládnutí  náročnějších variací kroků. Spojením tohoto všeho se cítím velmi dobře psychicky a daleko snadněji řeším problémy spojené s běžným životem. 

Tohle moje rozhodnutí pokládám za nejrozumnější, které jsem učinila za posledních pár let. Stačilo jen překonat strach z neznámého a začít si věřit.

Petr Knop, ředitel nestátní neziskové organiizace

Step...., když mám popsat, proč jsem vlastně začal, musím se vrátit o mnoho let zpátky. V televizi jsem tenkrát viděl film z New Yorského Bronxu, ve kterém se tanečníci pomocí stepu snažili napodobit městský ruch. Moc se mi to líbilo a v hlavě se mi zakořenila myšlenka, že se chci tento styl někdy naučit. Dalším důvodem byla i samotná empatie k tanci jako takovému. Vždycky jsem na tanečních akcích patřil k těm, kteří se na parketu rádi projevovali.

Zhruba před rokem mě opět napadlo, že bych chtěl step vyzkoušet. Díky novým informačním technologiím, jsem okamžitě našel ve vyhledávači kurzy stepování v taneční škole FOUR TAPS. Po vydolování maxima informací z webových stránek, které mi byly sympatické, jsem prakticky okamžitě zaplatil kurzovné. První lekce byla spíš seznamovací, nicméně mě jasně přesvědčila, že "tyhle pohyby nohama" prostě musím umět. No a pak už jen zbývalo koupit boty z plíškama a mít pevnou vůli.

Mé sportovně pohybové ego vypěstované studiem „kotrmelecké“ fakulty (FTVS) a časem stráveným na tanečních parketech mě přesvědčovalo, že ťukat plíškama do podlahy v tanečním rytmu by snad nemusel být takový problém. Realita mým egem dost otřásla:-) Tím nechci nikoho odradit, kvůli složitosti stepu, spíš upozornit na to, že by se předem neměly dělat unáhlené závěry :-) Každý máme talent na něco jiného. Myslím, že i člověk ve větší míře neholdující pohybu a tanci, může step uchvátit. 

Co se týká mě, step splňuje přesně ty požadavky, které jsem od něho čekal. Funguje výborně jako alternativa k aerobním sportovním aktivitám. Někdy tričko doslova ždímu potem. Dále zprostředkovává zábavu v příjemném prostředí, v kombinaci se zdokonalováním obratnosti, koordinace a celkové motoriky těla. Step může být dokonce i napínavý. Zvlášť v případech, kdy vystupujete před větším publikem. Taková hala nabitá diváky i kamarády, před kterými se snažíte ukázat svoje dovednosti, je dost vzrušující představa :-)